Jaký význam má dodržování pitného režimu pro kulturisty

O tom, že bychom měli v době žhavých letních dnů dodržovat pitný režim, slyšíme na každém rohu. Ale není to jen z toho důvodu, abychom doplnili chybějící vodu. Během tropických veder toho naše tělo (a obzvlášť při tréninku) postrádá mnohem více, než jen čistou vodu. V následujících řádcích se vám pokusím přiblížit, co že vlastně v organismu během veder odehrává, jaká mohou přijít úskalí a jak na ně vyzrát...

Během tělesné námahy se produkuje zvýšené množství přebytečného tepla (ať už v důsledku svalové práce jako takové, nebo zrychleného metabolismu), které je třeba odvádět, aby nedošlo k přehřátí organismu. Jedním ze způsobů je pocení. Odpařováním vody se totiž povrch účinně ochlazuje (proto je vám zima, když vylezete z vody a fouká vítr). Míra pocení je závislá na námaze, okolní teplotě, vlhkosti vzduchu a dalších faktorech. Například v cyklistice, kdy jezdec stráví na kole několik hodin ve velkém vedru, se může spotřeba vyšplhat až na 2-3 litry za hodinu. Nutno podotknout, že u silových sportů není spotřeba tekutin tak vysoká, protože silový trénink neprobíhá v jednom kuse, netrvá tak dlouho a posilovny bývají klimatizované. To ovšem neznamená, že bychom měli pitný režim, ať už v posilovně nebo prostě jen tak, brát na lehkou váhu. V takto horkých dnech je třeba dbát na dostatečný přísun tekutin, i když právě máme pocit, že se nějak zvláště nepotíme. Většinou je to pocit klamný.

Prvním rizikem při větším výdeji tekutin je ztráta vody. To by nemělo být nic strašného, jelikož vody máme v těle dost (asi 70%). Ale jelikož je voda potřebná prakticky ke všem pochodům v organismu, projeví se již relativně malá ztráta (teď mám na mysli řády několika málo litrů). Především tělo začne vodou šetřit, ustane pocení a může dojít k přehřátí organismu. Zpomalí se metabolismus a rozvod živin po těle, čímž může rapidně klesnout výkonnost. Navíc pitím se zároveň zevnitř ochlazujete. Tady ovšem pozor, pitím příliš chlazených nápojů přímo při výkonu (nebo po něm) může dojít k teplotnímu šoku a dalším neblahým následkům. K těm nejméně závažným patří bolesti břicha a průjmy ...

Jelikož ovšem pot není zdaleka jen voda, dochází zároveň i ke značné ztrátě minerálů a solí (to vysvětluje solné mapy na řádně propoceném a uschlém tričku). Sodík se totiž velmi výraznou rolí uplatňuje při změně akčního potenciálu všech buněk, tedy i svalových vláken, která se pak ne zcela efektivně kontrahují. To opět znamená pokles výkonnosti. Přesně opačná je situace po tréninku, kdy se začne vylučovat jiný prvek, a to sice draslík a hořčík. Ten je naopak důležitý pro relaxaci svalů, takže svaly jsou permanentně napjaté a nedochází k optimální regeneraci. To se projeví celkovou únavou a svalovou ztuhlostí.

Podle tohoto klíče se také nápoje rozdělují na ty, které se užívají během a na ty, které se užívají po výkonu. Další dělení je podle jejich osmotické hodnoty (koncentrace osmoticky aktivních látek, které ovlivňují vstřebávání vody z krve do tělních tekutin a naopak – jedná se většinou o ionty). V tomto případě dělíme nápoje na HYPO-, ISO- a HYPERtonické. Doporučuje se používat nápoje hypotonické, jelikož se z nich lépe vstřebává voda a jelikož potřebujeme do těla dostat roztok, který z těla dostáváme, tedy tekutinu podobnou potu a ne krevní plazmě. A ještě jedna rada na závěr: sportovní nápoje nejsou žádné limonády a mají se konzumovat jen během nebo po výkonu, už jen proto, že při výkonu má pot jiné složení než v klidu. Během zbytku dne doplňujeme tekutiny pomocí minerálek, čajů atd.